Rekonstrukce obchodního domu Ostravica Textilia na kulturní centrumOstrava

Hodnocení Další projekty Chci podobný projekt

Fasáda dnes

Současná Ostravica (a zejména její áčkové – urbanisticky nejvzácnější – předsálí) připomíná podlomený památník. To je poněkud zavádějící, neboť v interiéru aktivně bují sanační opatření. Jako by nenápadně. Fasáda objektu A zůstává roky stejná: trvale zazděný parter, vykuchané výplně, ohlodaná stříška, spadaný kamenný obklad, trousící se omítka, stejně tak mizející (devadesátkový) dekor…To vše současné Áčko nabízí v jednom „výhodném balení“. Objekt je navíc dlouhodobě lemován dřevěnou kolonádou a takřka celý je zahalen do bezpečnostní sítě.

Takto působí Ostravica už celá léta a běžný Ostravák si na tento smutný pohled zvykl. Bohužel. Dřívější lesk je pryč. Zůstala jen těžká patina a nezhojené rány.

Současná podoba domu přesto dokládá jednu zvláštní historickou tendenci. Jak se obchodní dům Ostravica v čase rozpínal, tak souběžně uskutečňoval invazi do okolních objektů. Zatímco ve stavbách C a D se tato infiltrace neprojevila navenek, u Áčka došlo v průběhu „anexe“ k razantní transformaci parteru. Jednoduše řečeno: mladší Béčko pozřelo starší Áčko. Původní budova sice užívala velké výkladce, avšak činila tak v přibližném rytmu a nepraktikovala lineární prosklenou plochu. Dům nabízel z ulice Nádražní tři vstupy a všechny byly překlenuty zvýrazňujícím obloukem…

Transformační proces neminul ani zmíněný parter objektu B. Zde se pro změnu vytratily sestupující pilastry, z fasády zmizel i doprovodný dekor – zejména při implementaci vykonzolované stříšky.

Fasáda zítra

Nová Ostravica otevírá spoustu diskusních témat, avšak v zásadě přináší jednotný názor, jak s přítomným dědictvím nakládat a jak jej dále prezentovat v kooperaci s preferovanými (kulturně-administrativními) funkcemi. Oba objekty jsou v následných vizích vnímány jako jeden dům – bez ohledu na jejich rozdílné historické příběhy a odlišná tvarosloví. Vnější zásahy navazují na postupnou konstrukčně-formální transformaci, která se odehrávala převážně v parteru obou budov a posléze v samotném interiéru. Tyto zásahy dokládají například průběžné výkladce a zavěšená stříška.

Nově aplikované fasády jsou uskutečňovány pouze v rozsahu budovy A a její dostavby. Objekt architektky Frommerové je v této souvislosti vnímám jako určitý kánon, a to zejména zásluhou konstrukčního skeletu a jeho přísného propsání do vnější podoby domu. Pravidelný rytmus působí staticky a dynamicky zároveň. Dodatečný dekor je střízlivý a rovněž modulární – tedy přesně takový, jak si žádá základová šachovnice a minimálně členěné okenní výplně.

Tento systém je zcela žádoucí i v ploše staršího sourozence – objektu A. Ten je však mnohem plastičtější, prostorovější a zdobenější. Cílem je sjednocení obou staveb, které interně srůstají už několik desítek let, a dosažení takového stavu, jenž by nepopřel „hraniční přechod“ a Neumannovu první kůži. Pro tento účel je využíván vertikální řád objektu B, resp. jeho modifikace. V případě dotčeného podkladu je nutné, aby nově přidaná vrstva neparazitovala na té výchozí – spodní – historicky přednastavené.

Vzniká tak „druhá kůže“. Fasáda inspirována principy objektu B lemuje dotčený objekt s respektem – tedy s nutným odstupem, který je udáván hloubkou fasádních arkýřů. Nosný skelet je kotven ke svému podkladu bodově / liniově. Dodatečný obklad obstarávají tenké lamely – na výšku jednotlivých etáží a v rozsahu, který je udáván parterovou stříškou a střešní římsou objektu B. Tyto desky jsou předpokládány coby „pravidelně kotvené“ a „kolmo kotvené“. Jednoduchá geometrická receptura vyvolává živoucí obraz, který se mění s pohybujícím se pozorovatelem. Z vybraných úhlů působí stavba zahaleně (celistvě), kdežto z jiných takřka obnaženě.

Obnažení v tomto ohledu neznamená oslabení. Vybraná místa odkrývají stavbu v jejím původním geometrickém vzezření. Historický dekor je oživován lokálně a zjednodušenou = dobovou řečí. Vznikají rytmicky rozmístěné oči, které "narušují" jinak homogenní strukturu.