Sportovně-rekreační a ubytovací centrum s wellnessZnojmo

Hodnocení Další projekty Chci podobný projekt

Charakteristiky

• Navrženo: 2018
• Dispozice: 8+9 místností ve společenské části / 2+1 (11x) u penzionu
• Podlahová plocha: 227 m² u společenské částí / 494 m² u penzionu
• Zastavěná plocha: 281 m² u společenské částí / 2 118 m² u penzionu

Prohlédněte si interiér této stavby.

Informace o pozemku

Dobšice se nacházejí v Dyjsko-moravském bioregionu. Obec se rozprostírá ve vinařském kraji, kde se vyskytuje značné množství vinic a ovocných sadů. Dobšice nabízí příjemné prostředí pro odpočinek a aktivní trávení volného času. Protéká tudy Dobšický potok. Dobrá dopravní dostupnost místa je zajištěna už pouhým faktem, že se Dobšice vyskytují v těsné blízkosti Znojma.

Námi řešený pozemek je ohraničen z jihozápadní strany rychlostní silnicí II/412, ze severovýchodní strany Dobšickým potokem a přilehlými rodinnými domy, ze západní strany zahrádkářskou kolonií a ze severní strany zemědělsky využívanými pozemky. Parcela morfologicky klesá na ose západ - východ. Právě na západní hranici nastává prudké převýšení terénu a vytváří tak přirozené ohraničení pozemku.

Parcela o výměře 130 000 m2 má nepravidelný tvar. Na jižním okraji pozemku se nachází objekt, který zůstane zachován a bude následně zrekonstruován. Ostatní stavby (ať už pozůstatky základů či menší stavební konstrukce) budou odstraněny.

Řešení - společenská budova

Nová budova společenské místnosti a saunové jednotky reaguje na přítomnou morfologii terénu. Stavba je umístěna v jihozápadní části pozemku, kde je největší převýšení. Objekt je rozdělen na dvě samostatné jednotky s vlastním zázemím. Každá z nich je vyprofilována v ploše elementárního obdélníku. Jednotky navzájem komunikují a symetrickým pootočením vytváří zalomený tvar, částečně uzavřený vůči vnějšímu světu. Vnitřní atrium, které je ohraničené budovami a svahem, nabízí soukromou terasu. Využití přirozených mantinelů umožňuje potřebnou separaci (a tedy eliminaci hluku od společenských akcí).

Pootočením jednotlivých jednotek a jejich zanořením do svahu vzniká nálevkovitý průchod, který spojuje soukromou terasu s okolním světem. Tento průchod je možné uzavřít posuvnou bránou. Vstupy do jednotlivých provozů (společenská jednotka, saunová jednotka) jsou orientovány přímo do „pasáže“. Nejsou tak pohledově patrné a posilují celkový hmotový dojem.

Řešení - penzion

Nový komplex penzionu reaguje rovněž na morfologii terénu. Liniová stavba je umístěna v severovýchodní části pozemku. Celkově 11 bytových jednotek je rozděleno do dvou samostatných celků se společným technickým zázemím. První soubor (5 apartmánů) je vůči druhému balíčku (6 apartmánů) mírně odtržený, zastává však identickou orientaci. Severní fasády ohraničuje vnitřní (areálová) komunikace s vlastním obratištěm.

Profilace terénu vyvolává nutnost výškové rytmizace. Základní tvar (modul) představuje šestiúhelník, z něhož jsou skládány dílčí provozy vlastních jednotek. Řazení místností probíhá prstencovou metodou. Jednotlivé byty se tak obtáčí kolem přidružených atrií a vytváří zde přirozené soukromí. Směrem do ulice je výsledek méně rozvolněný, přesto stále hravý a funkčně / formálně poplatný. Šestiúhelníková skladba se propisuje stavbou skrz naskrz – tedy jak venku, tak i uvnitř.

Filosofie u společenské budovy

Dispoziční řešení společenské jednotky vychází z kompoziční linie, která je definována polohou vstupu, společenské místnosti (včetně baru) a samotným zázemím jednotky. Technicko-hygienické příslušenství je příhodně umístěno ve svahu. Společenská jednotka se otevírá do soukromé terasy, kam jsou orientovány veškeré okenní otvory.

Dispoziční řešení saunové jednotky začíná z hygienických důvodů špinavou chodbou (zádveřím), až poté následuje odpočinková místnost se saunou a sprchami. Saunová jednotka se rovněž otevírá směrem k terase, nikoliv do veřejné „ulice“.

Definice fasád reaguje na tvar jednotlivých hmot. Jedná se o nenápadné materiálové řešení v podobě bílé omítky. Díky zdviženým rohům je patrná i zelená střecha s extenzivní zelení, která plynule navazuje na svah. Samotné domy sestávají ze dvou odlišných tváří. Zatímco do „ulice“ (směrem do areálu) je servírována ryzí hmota (tedy nulová perforace), atrium je lemováno štědrým prosklením obou provozů.

Jediný formální prvek na severní fasádě zastupují posuvná vrata, která mají kovovou konstrukci a dřevěné laťování. Opakem je jižní strana s již zmíněným prosklením. Kromě jiného je v této části navržen i lokálně aplikovaný dřevěný obklad (vždy mezi jednotlivými otvory), který vytváří opticky příjemný background pro venkovní terasu.

Filosofie u penzionu

Stěžejní koncepce penziónu vychází z žádoucí logiky samotného provozu. Nízkopodlažní stavba je hravě fragmentována a vytváří naprosto unikátní (svébytnou) strukturu, která se dobře přizpůsobuje výchozím podmínkám. Jednotlivé apartmány mají navržený vstup ze severovýchodu, terasový prostor je naopak profilovaný z jihozápadu. Každá jednotka je složena ze čtyř vnitřních jednotek (šestiúhelníků) a z jedné venkovní jednotky, která slouží jako soukromá terasa, popřípadě jako atrium.

Každá bytová jednotka je vytvořena tak, aby zde mohly přespat 4 osoby. Vnitřní uspořádání je striktně děleno na jednotlivé plástve. První sekci obstarává zádveří (předsíň), ze kterého je přístupná ložnice (ve vlastní plástvi), koupelna a kuchyně s obývacím pokojem (ve dvou spojených plástvích). Obývací pokoj je navržený tak, aby byl lehce oddělitelný od sdílené kuchyně a nebyl průchozí. V případě potřeby je možné obývací část „přestavět“ na druhou ložnici pro dvě osoby.

Materiálové řešení – co se vnějšího výrazu týče - zůstává jednoduché. Ze severní strany je navržena bílá omítka, přičemž grafickou úlohu přejímá číslování jednotlivých apartmánů a kontrastní barevnost vstupních dveří. Ke každému vstupu je navrženo subtilní skleněné zastřešení, které je upevněno k fasádě pomocí táhel. Ze strany areálu je hravost fasády zřetelnější, a to zásluhou šestiúhelníkové receptury. Sjednocujícím prvkem je opět bílá omítka. Ke zvýraznění atrií je stejně jako v případě společenské budovy použit dřevěný obklad (taktéž aplikovaný jako meziokenní spojka).

Severovýchodní strana nabývá dojmu liniové stavby bez oken. Tato část se uzavírá před rodinnými domy, které jsou situovány za potokem. Naopak prosklení na opačné straně se pomocí francouzských oken otevírá do jednotlivých atrií.