Bytový dům Strážovská // Radotín

Území

Konkrétně řešený pozemek se nalézá na ulici Strážovská, která se rozprostírá právě pod Malým hájem a Radotínskými skalami. Samotná ulice je více než jeden kilometr dlouhá a představuje významnou urbanistickou tepnu. V zásadě lze konstatovat, že se jedná o stabilizované území. Ulice Strážovská je z obou stran významně zastavěná. Pomyslné stavební mantinely vytváří převážně zástavba rodinných domů. Jednotlivé stavby se nuceně podřizují specifickým geografickým podmínkám. Terén z jedné strany ulice výrazně stoupá a z druhé zase strmě klesá.

Samotné domy mají rozličný formální i geometrický charakter. Některé jsou subtilní, jiné zase široké. Některé jsou „mělké“, jiné zase hluboké. Nelze zde hovořit ani o striktní orientaci, ani o pravidlu jednotného způsobu zastřešování. Některé domy jsou zakončeny klasickým sedlem, jiné zase valbou nebo mansardou. Co je důležité, nechybí zde ani moderní stavební příspěvky s plochou střechou. A to zejména v té části ulice, která je předmětem této studie.

Na ulici Strážovská se vyskytují jak stavby přízemní, tak objekty patrové. Ty v konečném součtu převládají, neboť samotná vícepodlažnost představuje účinný způsob, jak se vypořádat s prudkým terénem – ať už stoupajícím, či klesajícím. Samotná ulice se navíc nevyskytuje v rovině a sama o sobě významně stoupá (v konkrétní oblasti cca 10%). Tento faktor ovlivňuje nejen samotné zakládání staveb, ale i práci s terénem. Pozemky orientované k Malému háji vytvářejí pomyslné kaskády (terasy), neboť zde dochází k vyrovnávaní jednotlivých parcel do roviny i za pomocí uličního oplocení, které přebírá funkci opěrné stěny.

S tím je spjaté i samotné parkování. Garáže od jednotlivých objektů se vyskytují mnohdy v úrovni samotné ulice / chodníku. Nulový odstup je přitom praktikován nejen vůči ulici, ale mnohdy i vůči sousedním parcelám.

Parcela

Konkrétně řešené území sestává ze tří pozemků. Šířka celkové plochy je přibližně 20 m, přičemž hloubka se pohybuje v rozmezí 39 až 41,5 m. Pozemek sestává ze dvou částí. Přední (uliční) sekce je srovnána do přibližné roviny a zdejší převýšení je naprosto minimální. Zadní úroveň parcely je však už neregulovaná a nachází se zde strmý svah. Převýšení řešeného území je v největším extrému až 10 m (ulice a konec parcely). Samotný svah je orientován jižním směrem. Nejvýhodnější světelné podmínky tedy přicházejí ze strany ulice.

Koncept

Předmětem řešení je malý bytový dům obsahují pět bytových jednotek. Samotná stavba je umístěna na parcele, kde se v současné době vyskytuje objekt rodinného domu. Ten má povahu novodobé stavební „kostky“, která má koncentrovaný tvar a která obsahuje tři podlaží – jedno podzemní a dvě nadzemní. Jak vyplývá z termínu „stavební kostky“, objekt je opatřen plochou střechou.

Novostavba bytového domu se pokouší začlenit do stávajícího urbanistického systému. Současně při této snaze zohledňuje limity daného pozemku, mezi které patří jak stoupající terén, tak i samotná šířka parcely (cca 20 m). Bezprostřední zástavba na sousedních zahradách je tvořena identickou třípodlažní „kostkou“ a dvoupodlažním objektem se zvýšenou sedlovou střechou. Bytový dům si zachovává odstup od obou zmíněných staveb a obecně vzato je řešen jako čtyřpodlažní.

První podzemní podlaží má však povahu vyrovnávacího patra. Je to ve své podstatě platforma, jejíž podlaha je z větší části ponořena pod linií klesající (stoupající) ulice a která slouží výhradně k parkování vozidel a k provozně-technologickým účelům samotné stavby. Toto podlaží je řešeno jako polootevřené.

Hlavní funkce bytového domu se nachází logicky v nadzemním objemu. Tato část stavby ustupuje jak od hranic sousedních pozemků, tak rovněž od ulice. Samotné „nadzemí“ má povahu dvou regulérních etáží. Třetí nadzemní podlaží je navrženo jako ustoupené. Úkrok vzad je činěn nejen ze strany ulice (ve vzdálenosti 3 m od atiky nižšího podlaží), ale také částečně po stranách.

Dispozice

První nadzemní podlaží obsahuje bytové jednotky 3+kk a 2+kk. Oba byty jsou koncipovány tak, aby byly jejich společenské zóny (tedy kuchyně, stolování a obývací pokoj) orientovány směrem do ulice a vstříc unikátním výhledům do vzdálené (i bezprostřední) krajiny. Oba byty jsou řešeny symetricky, co se týče interní parcelace a rozmístění vnitřních stěn. V identické logice je profilováno též navazující druhé nadzemní podlaží. To již obsahuje byty stejné velikosti = 2 jednotky kategorie 3+kk. Poslední podlaží je unikátní. Vyrůstá na stavebních principech nižších etáží, avšak nařízené ustoupení obvodových stěn vytváří kolem bytu kategorie 4+kk nadstandardní terasu hloubky 3 m.

Všech 5 bytů je zpřístupněno centrálním tříramenným schodištěm, v jehož sevření je umístěna výtahová šachta. Schodiště se nalézá uprostřed dispozice a podél severní fasády, která se stýká se stoupající zahradou.

Forma

Ačkoliv je bytový dům zrozen na základě jednoduché tvarové receptury, jeho výsledný vizuál se pokouší tuto skutečnost decentně popírat perforací / profilací obvodového pláště a v neposlední řadě integrací terasových desek, které lemují uliční fasády. Notně do této kompozice promlouvá i faktor ustoupeného podlaží a stejně tak polootevřený suterén, který se vkusně schovává za plotem a pod zelenou střechou.

Co je zásadní, bytový dům se nestaví k ulici zády. Nevystavuje do ní garážová vrata, plné stěny a malá záchodová okénka. Tento dům je jiný a je maximálně sdílný. Směrem do ulice praktikuje dominantní prosklení, a to dokonce i přes roh, který zde prakticky neexistuje, protože je celá nadzemní část stavby opatřena oblými „hranami“.

Zaoblení zjemňuje dojem z nově integrované hmoty a vytváří specifický prvek na stavbě, který je opakován i dále – například při tvarové deklaraci terasových desek nebo při vjezdu do podzemních garáží. Systém oblých hran vytváří ze stavby sympatického a vlídného parťáka, který není agresivní a jenž se pokouší naplnit vlastní cíle, aniž by omezoval potřeby okolních rezidentů.