Developerský projekt bytových domů a řadových domů u řeky Ostravice

Parcela

 Areál bývalé pilnice v obci Ostravice se nevyhnutelně proměňuje. Stávající stav je provizorní a neutěšený. Nachází se zde několik halových objektů, jejichž architektonická hodnota je velmi různorodá, a vše je tmeleno velkým množstvím zpevněných ploch. To, co dnes funguje jako rozlehlé parkoviště, může však v blízké budoucnosti existovat jako atraktivní bytový soubor s významnou příměsí občanské vybavenosti. Aniž by byl při těchto snahách popřen historický původ dané lokality a aniž by došlo k enormní fyzické zátěži – z pohledu potenciálu konkrétně řešeného místa.

Místo je v tomto případě TO zásadní. Areál bývalé pilnice se nalézá jak v centrální části obce (která vykazuje znatelný turistický tep), tak současně na její periferii – v přímém styku s lesy, kopci a řekou. Toto území je zcela zjevně přechodové, přestože historicky fungovalo jako „bariérové“ (průmyslový podnik sice generoval velké množství pracovních pozic, ale bezpochyby vytvářel funkční plombu v sídelním organismu). Nyní může nastat přívětivá urbanistická změna, která prospěje jak zadavateli (obci), tak investorům a v neposlední řadě i místním obyvatelům a turistům, kteří tvoří podstatnou palivovou složku místních služeb.

Architektura

 Prezentovaný návrh redukuje enormní množství zpevněných ploch a představuje svět, který je namíchán v poměru 50:50 (zpevněné vs. nezpevněné).  Na začátku je z hracího plánu odstraněno vše nepotřebné. V tomto případě nevyužité halové objekty, solitérní zařízení (jako např. stožáry a stříšky) a veškeré pochybné dostavby, které hyzdí jinak kvalitní architektonický základ původních budov. Na takto dekontaminovaném území je vytvářen mikrosvět ve třech funkčních liniích.

Podél řeky vzniká bytový soubor. Ten je konkrétně znázorněn pěti objekty, které jsou řazeny paralelně a které jsou hmotově / dispozičně takřka identické. Jednotlivé objemy jsou řešeny jako třípodlažní s obytným podkrovím. Zastřešení je prováděno symetrickou sedlovou střechou – a to v celém rozsahu. Koncové štíty směřují jak do přírodní krajiny (tedy k řece), tak do sídelní množiny (tedy do „města“). Současně je jimi utvářena přerušovaná urbanistická stěna – respektive linie nábřeží a linie obytné ulice.

 Půdorysné proporce recitují historické stopy halových objektů a výsledné zastřešení notně reflektuje místní charakter a v neposlední řadě i ústřední koncept „pily na pile“. Řešené objemy jsou výsledně kompaktní a prezentují se specifickým architektonickým / provozním kodexem. Zatímco severní fasády jsou pojaty převážně jako plné stěny (fragmentace je činěna pouze malými sklepními okny a vloženými kubickými vikýři), jižní fasády jsou naopak velmi vřelé a štědré – co se týče perforace i hmotové profilace. Zásadní motiv představuje trojice střešních vikýřů, které jsou navzájem srostlé a které vytvářejí dojem trojzubce (viz „pila na pile“).

Všech pět objektů je propojeno průběžným objemem v přízemí – takzvanou platformou. V tomto místě je řešeno parkování rezidentů. Obecnou snahou je minimalizace přiznaných parkovacích stání na ulici, jelikož je lokalizace statické dopravy v suterénu nemožná (s ohledem na faktor řeky a komplikované podloží). Zanořené části platformy jsou využívány jako privátní zahrady, které jsou přidružené k bytovým jednotkám v přízemí.

 Veškerá nadzemní podlaží jsou řešena jako bytová. V koncových štítech jsou soustředěny byty větší metráže, ve vnitrozemí jsou naopak kumulovány byty nižšího standardu. Střecha průběžné garáže je navržena jako zelená a pobytová. Z vybraných bytových jednotek je možné vystoupit na tuto terasu a užívat ji jako privátní.

 Bytový soubor je ze strany města lemován polosoukromou / poloveřejnou komunikací (se zelení a návštěvnickým parkováním) a ze strany řeky cestou, která je realizována čistě pro potřeby požárního zásahu. Tato komunikace nebude typicky zpevněná. Bude mít požadovanou únosnost, ale také přírodní charakter.

Objekty, které jsou vystavěny v druhé linii, jsou solitérního charakteru a jsou řešeny jako hybridní (z pohledu funkce). Při jejich deklaraci jsou recitována geometrická / architektonická / dispoziční pravidla objemů na platformě. Opětovně se jedná o třípodlažní stavby s obytným podkrovím, symetrickou sedlovou střechou a zubovitou hlavní fasádou. Zásadní rozdíl nastává v přízemí, odkud je vyloučeno bydlení i parkování. Parter staveb je totiž koncipován jako čistě občanský (služby, obchody, stravování). Navazující patra jsou již v souladu a jsou řešena jako bytová. Statická doprava je zajištěna v exteriéru.

 Poslední nově navržený objekt v severozápadním rohu areálu by měl citlivě doplnit původní objekt hoblárny a dotvořit nově vzniklé „zelené“ náměstí. Jeho funkce není v tuto chvíli definitivně určena. Bude se však jednat o stavbu veřejného zájmu.

Mezi stávajícími objekty podél železnice a výše zmíněnými „polyfunkčními solitéry“ je navržena zeleň, s minimální ingerencí fyzické (zpevněné) složky. Lokalita mezi původními (dřevěnými) a novými objekty je pojata jako „zelené náměstí“, které vytváří příhodnou rozptylovou mezeru a které zapojuje do „dialogu“ i stávající dominanty (objekt staré pošty a průmyslové artefakty v podobě sila a komínu). Závazné zpevněné plochy jsou naznačeny pouze po obvodu. Vnitřní svět je přitom přístupný a pohostinný z pohledu rekreace. Je to prostor pro zdržování, sportování nebo relaxování.