Multifunkční dům pro sportovce Olomouc

MÍSTO

Dotčené prostředí fotbalového stadionu v Olomouci je značně specifické a lze hovořit o území, kde se stýká několik formálních světů. Ten vůbec nejdominantnější obstarává zcela logicky severní tribuna zmíněného sportovního stánku. Otevřený betonový skelet se zaoblenou střešní hranou je dramaticky nekompromisní a působí jako striktní mantinel, který není objektivně vzhledný, ale spíše praktický a ryze konstrukční. Východní sousedství řešené partie je naproti tomu volné a ryze statické, neboť se zde nachází obslužné parkoviště. Nutno podotknout – plocha pro auta nepůsobí nijak komfortně. Určitá poddimenzovanost je zřejmá na první pohled.

Východní rozvolněnost je analogicky recitována západním směrem, který je v přijatelném odstupu uzavírán stavbou sedmipodlažního hotelu NH a jeho relativně rozlehlým zeleným předprostorem. Severní hranice je naopak jasně udávána ulicí Na Střelnici, navazující parkovou úpravou a rozvolněnou soustavou bytových domů a objektů občanské vybavenosti. Jednotící pojítko zde vyloženě neexistuje. Svět za „asfaltem“ je kombinovaný, nachází se zde jak kompaktní řadová zástavba utvářející ulici / bulvár, tak solitérní občanská vybavenost a plošně koncipovaná sportoviště (tenisové kurty, loděnice…).

Dotčené území můžeme chápat jako městské, geometricky rozmanité a výškově nadstandardní. Sportovní charakter, doplněný o luxusní ubytování, dává lokalitě punc ojedinělosti a výjimečnosti. Aniž bychom se vyskytovali na periferii, v kontaktu s „ničím“. V tomto směru je silně nápomocna již jednou zmíněna ulice Na Střelnici, která disponuje příhodnou dimenzí a vhodnou trajektorií. Slouží jako ústřední přivaděč a současně coby průvodce zdejším územím.

Řešená parcela je pak za této konstelace v pozici možného „majáku“ = objektu, který má ambice upozornit na výjimečnou funkci a který může být v přijatelném smyslu nadřazený, neboť neslouží čistě pro sebe, ale také pro své občany a sportovně smýšlející uživatele.

ARCHITEKTURA

Návrh stavby vychází z výše zmíněné filosofie území a pak také z požadavku, který reflektuje současný provozní stav. Nad severní tribunou fotbalového stadionu se totiž nachází dvoupodlažní objekt s tělocvičnou, zázemím a fitness příslušenstvím. Dotčený dům sice působí zanedbaně, avšak jeho sportovní náplň dokonale zapadá do příslušného území, v němž se hraje kopaná a tenis. I proto je logické, že je v rámci nového zadání kladen důraz na její zachování. Tělocvična se musí stát nedílnou součástí stavebního / provozního programu – aniž by byl dramaticky modifikován její rozměrový standard.

Tělocvična jako taková není naštěstí vnímána jako přítěž a nutné zlo, které je třeba zrealizovat v cestě za jinými (hlavními) plány. Investorské zadání je nastaveno ohleduplně a se správným sportovním citem. Nový dům neplánuje popřít charakter lokality ani ducha původní stavby. Tělocvičnu hodlá přijmout jako svou nedílnou součást a hrdě ji přiznat navenek jako to „hlavní“ a „určující“ pro komplexní geometricko-funkční záměr. V tomto směru dochází k logické konstrukční rozvaze, která vnímá halu jako velkorozponový subjekt, který není vhodné dále zatěžovat malorozponovými etážemi. Nový dům tak invertuje původní koncepci a vyhání „sportovní sál“ na úroveň střešní krajiny. Nečiní tak jako ignorant. Střešní římsa nové tělocvičny zohledňuje nejvyšší stavby v bezprostředním okolí. Ať už se jedná o zmíněný hotel NH, severní tribunu nebo o kolej Evžena Rošického. Všechny tyto stavby disponují sedmi nadzemními podlažími.

Zejména v tomto pojetí se tělocvična stává chloubou, nikoliv upoceným tmavým prostorem v přízemí, který je obehnán šatnami, sprchami a toaletami. Prosklené završení stavby se stává pomyslným drahokamem, s čímž koreluje i maximální prosklení severní fasády. Tělocvična se stává transparentním a svítícím elementem = doslova oním majákem, který vysílá jasný vzkaz do blízkého i vzdáleného okolí. Stavba navádí i upozorňuje, nepřevyšuje své parťáky a zapadá do lokálního vzorce.

Přesun tělocvičny do nejvyšších pater pomáhá samozřejmě i přízemí a navazujícím patrům. Parter stavby není tímto přičiněním monofunkční, voyerský a „hygienický“ (tak jako dnes), ale naopak – je taktéž prosklený a je plně „unisex“ ve smyslu budoucí funkce. Univerzální přednastavenost stavby se promítá i do fasádního řešení. Objekt je členěn symetricky a vertikálně – to vše pomocí rytmického modulárního systému, který je zakořeněn již v podzemních (parkovacích / skladovacích) patrech. Tělocvična je pojata jako těleso položené na tělese a v tomto směru se logicky tváří svébytně = tedy jako homogenní struktura, plně prosklená, ale nečirá, záměrně zastřená a v detailu fragmentovaná do menších políček.

DISPOZICE

Interní dispozice je v tuto chvíli naznačena velmi obecně – úměrně stádiu návrhu. Objekt je v zásadě komponován tak, aby byly rozdílné funkce patrné i navenek – a to pomocí částečně vysunutých / vykonzolovaných objemů. Dům je fragmentován do dvou podzemních a do sedmi nadzemních podlaží. V suterénu je navrženo parkování, skladování a je zde umístěno technologické zázemí. Vjezd do suterénu je řešen pomocí dvojice výtahů.

Přízemí stavby je polyfunkční. Nachází se zde centrální recepce a dvojice univerzálních ploch, které mohou sloužit jak prodeji, tak službám nebo administrativě. Druhé, třetí a čtvrté nadzemní podlaží je pojato jednolitě. Jsou zde umístěny malometrážní bytové jednotky charakteru 1+kk, případně 1+1. Jednotlivé byty jsou seskupovány podél východní a západní fasády a vytváří tak zřetelný fasádní rastr. Páté nadzemní podlaží obsahuje jeden velký open space prostor, který je lemován předsazenou tělocvičnou a vysunutou terasou (nebo také střechou bytových jednotek o podlaží níže).

Jak už bylo poznamenáno v předcházejících odstavcích: poslední dvě podlaží obstarává vysoká tělocvična, společně s hygienickým příslušenstvím (šatny, záchody, sprchy), které je koncipováno jako „vložený mezonet“. Zázemí tělocvičny představuje v zásadě modulový prvek, který prostupuje napříč všemi nadzemními patry. Jsou do něj implementovány toalety, kuchyňky, sklady a dílčí technologické vybavení.