Jak vypadá úplně první schůzka s klientem, který chce postavit dům? Co by měl mít s sebou?
První schůzka je seznamovací. Nezabíháme při ní moc do detailů, protože to nejzásadnější, co je třeba zjistit, je záměr klienta. Tedy jak velký dům chce – alespoň hrubě. Nemusí to být s přesností na milimetry, ale je třeba rámcově vidět rozlohu domu v metrech čtverečních a ujasnit si skladbu místností – zda plánuje dva, nebo tři dětské pokoje (s obývacím pokojem, kuchyní a koupelnou se počítá automaticky). Základem je sepsat si seznam těchto prostor a jejich přibližnou velikost. Tyto požadavky pak konfrontujeme s tím, zda bude dům přízemní, dvoupodlažní, nebo třípodlažní.
To jsou zásadní informace, které se následně kombinují s povahou pozemku (zda je rovný, ve svahu a podobně). První schůzka probíhá většinou v kanceláři, proto se drží v obecné rovině. Na ni pak navazují schůzky na pozemku a další konzultace v kanceláři, kde se návrh ujasňuje, než se přejde k samotnému projektování. Co se týče podkladů, nikdy neuškodí mít s sebou výběr obrázků domů nebo stavebních detailů, které se klientovi líbí.
Jakým způsobem zjišťujete, co daná rodina od domu skutečně potřebuje? Ptáte se i na soukromí, jako jsou koníčky, ranní rituály nebo jejich práce?
Určitě. Je skvělé ptát se na otázky, které jsou zdánlivě všední a vážou se na soukromí klientů, protože právě to utváří identitu stavby. Jednu úroveň tvoří běžné dotazy typu: kolik bude v koupelně umyvadel, zda tam bude vana, nebo sprcha, nebo jestli chcete v obýváku sedačku do tvaru L, či do kruhu. Tyto parametry se v globálu v průběhu jednotlivých zakázek často opakují.
To, co od sebe domy odlišuje, je osobní rovina a koníčky lidí. Jsme rádi za kohokoliv, kdo něco sbírá – ať už jsou to obrazy, figurky, nebo trofeje – nebo má zkrátka nějaký specifický zájem. Je to něco, co může stavbu ve výsledku příznivě ovlivnit, učinit ji zajímavější a dodat jí temperament.
Co když má partner či partnerka úplně jinou představu o designu nebo fungování domu? Jak v takovém případě hledáte kompromis? Pomáháte jim, nebo to necháváte čistě na nich?
Snažíme se jim pomoci, ale vedu s nimi dialog zejména ve fázi rozhodování. Rozhodně jim nemůžeme pomoci ve chvíli, kdy už něco natvrdo navrhneme – pokud teprve tehdy nastane rozpor, je to špatně.
Klienti (muž a žena) si to musí ujasnit primárně mezi sebou, samozřejmě klidně s naší pomocí, ale v první řadě spolu. Když se někomu líbí červená a druhému modrá, musí nastat shoda. Dům ve výsledku obrazně řečeno nemusí být ani červený, ani modrý, ale klienti se musí dohodnout. Není to jednoduché, každý jsme uhnětený z jiného těsta, ale shoda na straně zadavatelů stavby je naprosto nutná a zásadní.
Jak moc ovlivňuje návrh samotný pozemek?
Jedna věc jsou klienti a jejich požadavky, ale to všechno se na pozemek umísťuje a orientuje podle toho, jak je parcela profilovaná. Je důležité si uvědomit, zda se sousední dům na náš pozemek dívá, nebo se k němu staví bokem či zády. Zásadní je také to, zda je parcela rovná, nebo svažitá, a zda klesá směrem do zahrady, nebo do ní naopak stoupá.
Rovněž je důležitá orientace ke světovým stranám. Podle ní se rozmístí jednotlivé zóny a utváří se samotná stavba. V tomto směru platí, že čím je parcela výstřednější a méně typová, tím spíše je individuální návrh opodstatněný. Existují parcely v zásadě typové, často developerské, které jsou obdélníkové a jejich výměry se opakují. Tam pak ale chybí identita. Specifické parcely – svažité, šikmé, nepravidelné či poznamenané okolní zástavbou – mám mnohem raději, protože generují zajímavější a osobitější stavby.
Co všechno musíte prověřit z legislativního hlediska, než vůbec začnete tvořit první návrhy?
Nejzásadnější jsou regulace vztahující se přímo k pozemku a k oblasti, které se návrh týká. Zcela určitě je to studium územního plánu, případně regulačního plánu nebo územní studie. To jsou tři dokumenty, které se běžně vztahují na návrh typického rodinného domu.
Nejčastěji se setkáváme s územním plánem, přičemž zbylé dva dokumenty bývají spíše výjimkou a standardem jsou málokdy. Je třeba důsledně vycházet z těchto parametrů. Pak samozřejmě mohou nastat další omezující faktory dané technickou infrastrukturou nebo specifickými požadavky, které bývají mnohdy zakotvené například v kupních smlouvách k pozemku. Váha těchto smluvních závazků však nemusí být tak zásadní jako to, co určuje územní plán. Ten je pro nás základní biblí celého návrhu.
Co všechno obsahuje architektonická studie? Co si pod tím má laik představit?
Architektonická studie je v podstatě vícestránkový dokument o organizaci stavby a o její vnější tváři. Představit si pod tím můžete jednoduchou knížku, která ukazuje půdorys objektu (u bungalovu jeden, u vícepodlažní stavby více půdorysů).
Dále ukazuje pohledy na stavbu z jednotlivých směrů a určuje materiály na fasádě – zda bude dům obložený dřevem, kamenem, nebo bude omítnutý. Ukazuje styl a způsob zastřešení, tedy jestli je střecha plochá (fóliová či zelená), nebo naopak šikmá. To nejzásadnější, co vedle půdorysů tvoří hlavní úroveň studie, jsou vizualizace exteriéru, které klientovi přiblíží budoucí vnější podobu stavby.
V naší studii navíc dokládáme příkladový interiér, takže ukazujeme, jak by to mohlo vypadat uvnitř, ačkoliv vnitřní prostory se posléze řeší samostatně v dalším projektu. Součástí naší studie je i koncepční řešení oplocení, které definuje vztah stavby k linii ulice, a obecný popis, který se přikládá k následným jednáním s úřady.
Kolik variant návrhů klientovi standardně ukazujete a jak probíhá jejich ladění?
Standardně ukazujeme jeden návrh. Maximální úsilí totiž klientovi věnujeme hned na začátku ve smyslu podrobných rozhovorů a zjišťování jeho potřeb. Jakmile máme kompletní zadání a navštívíme pozemek, vrhneme se do samotné tvůrčí práce, která trvá několik týdnů. Koncept se snažíme vycizelovat tak, aby dokonale uspokojil nás i klienta.
Úspěšnost tohoto přístupu je velmi vysoká. Když první návrh odprezentujeme, klient bývá spokojený a my pokračujeme v jeho precizaci. Upravujeme už jen dílčí detaily – například pokud chce někdo zvětšit konkrétní místnost, posunout umyvadlo, korigovat materiály na fasádě nebo doladit okna. Samotný koncept je však v drtivé většině případů průchozí hned na první pokus.
Moderní technologie jdou dopředu. Pomáháte klientům s představivostí pomocí 3D vizualizací nebo virtuální reality?
3D vizualizace využíváme standardně. Výhodou dnešní doby je, že nám umožňuje generovat poměrně velké množství náhledů v relativně krátkém čase.
Co se týče virtuální reality, dříve jsme ji zkoušeli, ale nakonec jsme od ní upustili. U rodinných domů s běžnou metráží dokážeme bez problému obstát s klasickým 3D zobrazením. Klient zkrátka nepotřebuje procházet obývákem a chodbami ve VR brýlích, aby si prostor představil. Zatím ji tedy nevyužíváme, i když u větších staveb si její smysl dokážu představit.
Rozpočet bývá pro klienty citlivé téma. Jak s ním pracujete už ve fázi studie, aby dům nebyl nepostavitelný?
Pracujeme s ním od úplného počátku. Finanční rámec se přímo váže k tomu, co řešíme na úvodním setkání. V kanceláři potkáváme klienta poprvé a na rovinu se bavíme o tom, jaký má budget a jakou má představu o velikosti domu.
Tyto dva základní parametry hned na začátku konfrontujeme a zjišťujeme, zda mohou fungovat dohromady – tedy jestli finanční částka odpovídá požadované velikosti, podlažnosti a vnitřnímu provozu. Pokud již v této fázi cítíme nesoulad, snažíme se ho okamžitě vyřešit. Nechceme se vrhnout do práce, ze které by vznikl jen nerealizovatelný projekt „do šuplíku“. Naším cílem je, aby se dům skutečně postavil, klient i my jsme byli spokojení a na konci stála povedená stavba.
Jak často se stává, že musíte klientovi nějaký jeho vysněný nápad rozmluvit, protože by v praxi nefungoval? Máte nějaké příklady?
Stává se to a často se to váže právě k rozpočtu. Lidé mají tendenci na papíře snadno zvětšovat – přidat zde 5 metrů, tam 10 metrů čtverečních. Je to velké pokušení, protože to vypadá jen jako posunutí čáry, ale v reálu to může stavbu ekonomicky ohrozit. V tomto směru musíme držet klienta trochu na uzdě.
Historicky se také objevovaly nápady na specifické příslušenství. Běžný dům má standardní výbavu (ložnice, dětské pokoje, zádveří, technická místnost, obývací pokoj s kuchyní, garáž či kryté stání) a občas do ní přibude speciální přání. Měli jsme požadavky na netradiční fitness nebo golfové trenažery. Ty se sice v jisté fázi v projektu objevily, ale nakonec jsme je museli škrtnout, protože nezapadaly do ekonomiky stavby.
Někdy nápady také odporují vnitřnímu klimatu budovy nebo ztěžují technické řešení. Mohou se objevit i komplikace statického charakteru, kdy klient požaduje prvek, který neladí s konstrukční povahou stavby, což by znamenalo významné prodražení.
Dnes se hodně řeší energetická náročnost a ekologie. Jak moc na tyto faktory myslíte už při prvních schůzkách?
Myslíme na ně hodně. Čím déle stavby navrhujeme, tím více přirozeně tíhneme k jednoduchosti. Vymýšlet zběsilé, rozvětvené struktury, které rostou do výšky a šířky v několika ramenech, se sice na papír dá nakreslit, ale v reálu to generuje provozně složitou budovu.
S přibývajícím časem máme ve firmě raději stavby jednoduché a kompaktní. Když má dům kompaktní tvar, automaticky to znamená, že je logicky vymyšlený z hlediska provozu, vytápění i chlazení. Jdeme tomu naproti od začátku, aby stavba nebyla neekologická a neekonomická.
Dokáže architekt navrhnout dům tak, aby rostl a stárnul s rodinou? Například, že se dětské pokoje jednou promění v pracovnu?
Ano, to je běžné a lidé si to čím dál víc uvědomují. Jsou místa v domě, která si můžeme dovolit udělat mírně naddimenzovaná, a zóny navržené tak, aby se jejich funkce v čase proměnila.
U dětských pokojů je běžné, že se později změní v pracovnu, místnost na cvičení jógy nebo domácí kancelář. Někdy se také navrhuje, že dětské pokoje tvoří na začátku jeden velký prostor, který se časem předělí příčkami na dva nebo tři menší pokoje, aby děti měly soukromí. Určitý režim modifikace tedy aplikujeme, i když to neznamená, že by všechno muselo být mobilní.
Měli jsme už i tři nebo čtyři případy staveb, kde se uvažovalo o tom, že celé patro časem změní svou funkci na samostatnou bytovou jednotku, která se bude pronajímat, až děti odejdou.
Kdybychom měli vybrat jednu jedinou věc, v čem je největší hodnota toho, když si člověk nechá udělat studii od architekta a nekoupí katalogový projekt?
Identita. Benefit tkví v tom, že návrh na míru je řešen v souvislostech. Je ekonomický, zohledňuje přesné potřeby klientů a reaguje na to, jak vypadá pozemek, takže stavba na daném místě funguje na maximum.
Když si vezmete typový projekt, je navržený bez vztahu ke konkrétním podmínkám. Může si to sednout, ale většinou nesedne. Typovka bývá nejčastěji navržená „na placku“ – má obývací pokoj do zahrady, do ulice garáž, záchodové okénko, vstupní zádveří a zbytek se vyvíjí unifikovaným způsobem. Návrh na míru jde jednoznačně za konkrétními cíli a okolnostmi daného pozemku. Význam individuálního návrhu je v tomto směru nesrovnatelně hodnotnější.
