Jaká je vaše definice moderního domu? Je to o vzhledu, technologiích, nebo o něčem jiném?
Určitě je to o vzhledu, technologiích i o materiálech. Je to komplexní záležitost. Když si představím moderní dům, vidím minimalistickou, nadčasovou stavbu s dostatkem světla, která umí dobře pracovat s vnitřním klimatem. Jde o to, aby se v něm příjemně žilo, což úzce souvisí právě s technologiemi a materiály. Aby bylo uvnitř příjemně, musíte zvolit prvky, které dokážou stabilní klima udržet nebo navodit.
Pokud chcete mít v létě uvnitř příjemný chládek, použijete těžkou konstrukci – beton, vápenopískové cihly. Když naopak toužíte po pocitu tepla z materiálu, zvolíte dřevostavbu, například z CLT panelů, kde je vidět dýha a struktura dřeva. Všechny zdi jsou ze dřeva, což je velmi příjemné. Je to tedy o tom, jak se v tom prostoru chce konkrétní člověk cítit a jak v něm plánuje žít.
Co se týče technologií, tam je posun jednoznačný. Většina dnešních moderních domů jimi doslova překypuje. Už to není jako kdysi, kdy v domě byl jen plynový kotel a nic dalšího. Dnes je standardem tepelné čerpadlo (ať už se zemním vrtem, nebo systém vzduch-voda), fotovoltaika s bateriovým úložištěm a rekuperace. A to nejsou jediné možnosti. Často se přidává inteligentní řízení, které ovládá jednotlivé části stavby.
V čem se Master Design nejvíc liší od ostatních firem, které nabízejí domy na klíč?
Zásadně se lišíme v tom, že nejsme primárně realizační firma nabízející katalogové domy na klíč. Jsme architektonický ateliér, který domy navrhuje. Stavbu na klíč nabízíme pouze klientům, kterým dům sami navrhneme – a i to jen některým, protože jsme limitováni kapacitami.
Snažíme se celý proces posunout mnohem dál než běžná konkurence. Klasická stavba na klíč znamená, že je s vámi firma od začátku do konce samotné výstavby. My jsme s klientem od prvního návrhu domu, interiéru a zahrady, přes veškeré projekty a stavební povolení, až po samotnou realizaci a kolaudaci. Tento proces je o dost delší, složitější a neseme v něm mnohem větší zodpovědnost.
Vidíte v posledních letech posun v tom, co čeští klienti od moderní architektury očekávají?
Slovo „moderní“ bývá občas zavádějící. Ale to, co od nás většina klientů bez ohledu na styl vyžaduje, je hodně světla. Velké prosklené plochy, vzdušnost interiéru a maximální propojení s přírodou a exteriérem. To je nejčastější požadavek, který lidé opakují. Skvěle to koreluje s tím, jak k architektuře přistupujeme my sami a jaké domy se líbí nám.
Moderní architektura často sází na velké prosklené plochy a minimalismus. Jak v návrzích balancujete mezi estetikou a praktickou útulností?
Snažíme se, aby dům byl v první řadě praktický a útulný. Je pravda, že ne každé estetické řešení je vhodné pro běžný život. Například architektonicky krásný interiér z pohledového betonu není příliš praktický. Beton je akusticky nepříjemný a působí studeně. Proto se snažíme interiéry pocitově zateplit.
Hodně využíváme dřevo, a pokud je v prostoru více betonových nebo odrazových ploch, zjemňujeme je jinými materiály. Dům zkrátka musí být k žití. Nesmí to být jen nepraktická výkladní skříň na focení do časopisů, ale místo, kde člověk touží strávit celý život.
Jak moc necháváte klienty mluvit do architektury? Je to spíš o vedení klienta vaší vizí, nebo o plnění jejich specifických přání?
Je to spíše ta druhá varianta. Naše vize je důležitá, ale každý klient má své specifické potřeby a také obavy. Někdo preferuje oblé tvary, jiný hranaté, někdo chce plochou střechu, další šikmou. Tyto preference jsou v lidech často tak hluboce zakořeněné, že nemá smysl je násilím lámat jen proto, že my si myslíme něco jiného.
Zásadní je pro nás klientovi naslouchat a zjistit, jak si představuje svůj dokonalý domov. Jeho požadavky a zadání jsou pro nás klíčové. Bez úzké spolupráce s klientem se nám návrh dělá velmi špatně. Kdyby někdo přišel s tím, ať mu postavíme dům bez jakéhokoliv zadání, výsledek by sice mohl být krásný, ale je otázkou, zda by odpovídal představám a standardům člověka, který v něm má bydlet.
Jaké materiály jsou podle vás aktuálně na vrcholu a které naopak ustupují do pozadí?
Na vrcholu vnímám jednoznačně dřevo a beton. Tyto dva materiály zvládnou opravdu hodně, a to i ve vzájemné kombinaci. Na ústupu jsou naopak klasické sloupkové dřevěné konstrukce, které nejsou optimální z hlediska stavební fyziky. Dále ustupují plynosilikáty, které se dříve masivně využívaly. Dnes lidé raději přecházejí k těžším materiálům, jako jsou těžké cihly, a obecně k přírodním prvkům.
Jakou roli hraje ve vašich projektech chytrá domácnost a automatizace?
Chytrá domácnost dříve nebyla běžná, ale dnes už jde o poměrně častý požadavek. Dá se na ni však dívat z několika úhlů. Jako každá technologie v domě, ani tato se sama nezaplatí. Nedá se říct, že vám chytrý dům bude tak efektivně řídit fotovoltaiku, aby se vám vrátily pořizovací náklady na samotný systém automatizace. Tak to nefunguje. Je to investice do pohodlí. Pro mnoho lidí je zkrátka příjemné a komfortní ovládat dům na dálku a mít určité procesy zautomatizované.
Co je pro klienty v procesu stavby na klíč obvykle největším překvapením?
To je dobrá otázka. Největším překvapením pro lidi bývá zjištění, kolik věcí musí v průběhu sami vybrat. Často si myslí, že podepíšou smlouvu a dům se postaví bez jejich jakékoliv účasti. Tak to ale nefunguje. S klienty musíme přímo na stavbě řešit elektroinstalaci, výběr dlažby, sanity a dalších technologií.
Mnoho prvků sice před-vybereme už během projektu nebo návrhu interiéru, ale v době samotné výstavby (což může být s odstupem času) už nemusí být na trhu, nebo se objeví modernější alternativa. Finální detaily se proto vždy dopracovávají za pochodu. Stavba podle projektu je ideální stav, ale v realitě se drobné změny dějí vždy.
Jak řešíte aktuální výzvy na stavebním trhu, jako je kolísání cen materiálů nebo nedostatek řemeslníků?
Drobné kolísání cen v řádu jednotek procent u základních materiálů neřešíme. U specifických položek, jako jsou okna, je potřeba nechat si udělat finální nacenění až těsně před osazením. Předběžná nabídka z projektové dokumentace stará dva nebo tři roky už samozřejmě neplatí a subdodavatelé cenu upraví podle aktuálního trhu.
U základních materiálů, jako je beton, dřevo či ocel pro hrubou stavbu, se ceny fixují hned na začátku, takže tam k úpravám nedochází, pokud nenastane obrovské časové prodlení. Samozřejmě, když přišla válka, zažili jsme skokové výkyvy – jednou vyletěla nahoru ocel, jindy dřevo. Tyto extrémy se nedají stoprocentně vychytat. Nejdůležitější je v takových chvílích nepanikařit, počkat, až se trh trochu stabilizuje, a nakupovat materiál za normálnější ceny. U běžných zakázek se to ale dramaticky neprojevuje.
Kdyby chtěl někdo stavět moderní dům a měl by investovat do jedné jediné nadstandardní věci, co by to mělo být? Za co se nebát utratit peníze, aby to přineslo dobrý výsledek?
Je to vlastně paradox, ale když nad tím přemýšlím, vrací nás to na úplný začátek: stoprocentně do architekta. Můžete investovat do luxusnější podlahy nebo dražších klik u dveří, ale ty kliky za 5 až 10 let pravděpodobně vyměníte, protože zestárnou. Nejsou tam po celou dobu životnosti stavby. Zatímco když architekt dům správně navrhne, jeho koncept už se nemění. Životnost a přidaná hodnota kvalitního architektonického návrhu je ze všeho největší. Všechno ostatní už je jen doplněk.
Co byste poradil lidem, kteří se právě teď rozhodují, zda jít do stavby na klíč, nebo stavět svépomocí?
Obě varianty mají své pro a proti. Pokud člověk nemá dostatek finančních prostředků, logicky volí stavbu svépomocí. Má to však jedno velké negativum – obrovské množství obětovaného času. Lidé si často neuvědomují, že na té stavbě stráví každý den, a to třeba po dobu pěti let. Svépomocí to zkrátka nejde tak rychle, jako když máte na stavbě partu pěti zedníků. Člověk tím pádem přichází o víkendy a o čas s rodinou. To je daň, kterou za to platí.
Pokud ty peníze máte, připlatíte si za luxus, že nemusíte na stavbě dřít a můžete být s rodinou, zatímco vám dům staví profíci. Každý to ale vnímá jinak. Někdo je pro stavbu nadšený, baví ho to a relaxuje tím, že si buduje dům vlastníma rukama. Pro takového člověka je to optimální řešení. Ani jedna varianta není univerzálně správná nebo špatná, záleží na tom, jak konkrétní člověk oceňuje svůj volný čas.
