Bungalov, jehož ramena se jako vějíř rozvíjí po zahraděBabice

Zadání Informace o pozemku Jak jsme řešili Filosofie domuHodnocení Další projekty Chci podobný dům

Nejčastěji vás zajímá

• Za kolik se dá postavit tento dům?
• Jsou k tomuto domu k dispozici půdorysy?
• Chci přesně tento dům, je to možné?
• Prodáte mi projekt domu, který je na stránkách?
• Hodí se tento dům na mou parcelu?

Parcela

Zpočátku se zdá, že pozemek je ten nejméně zajímavý aspekt návrhu. Čím více se ale zaměříme na jeho studium, tím více začnou na povrch vyplývat jemné vztahy s jeho okolím, jeho zákonitosti. Na první pohled obyčejná poloha v pravidelné struktuře se při podrobném zkoumání začne komplikovat, a ukazovat jemné záblesky své budoucí krásy. To, čím by se místo mohlo stát.

Nejprve cesta. Pozemek obklopený ze dvou stran cestou by neměl být atraktivní. A přes to vytváří v místě napětí, kterého je možné při návrhu využít. Polarizuje prostorové vztahy na budoucí zahradě, a vytváří bipolární vidění - před a za, u cesty - od cesty. Zároveň přítomnost křižovatky vytváří v prostoru kinetický bod, ze kterého nebo ke kterému směřuje pohyb. Navíc nejde o obyčejnou křižovatku, je to křižovatka před vstupem na fotbalové hřiště. Je jednoduché si představit, co to pro parcelu v její blízkosti znamená. Není to jen křížení pěších a automobilů na obecném místě v čase a prostoru, ale i určité vyvrcholení prostorově časové konfigurace, zejména v sobotu ráno, v den zápasu.

Sousední parcely jsou obyčejnými zahradami s obyčejnými domy, umístěnými na obecné místo. Díky nárožní pozici parcely se ale v protějším rohu otevírá volné místo, protiklad křižovatky. který bude nejsoukromější částí pozemku, navždy otevřenou do volného prostoru s určitým druhem výhledu. Zastavění sousedních parcel je logicky v blízkosti cesty, a tak vnitřní periferie parcely zůstává otevřená.

Architektura

Na počátku architektury je myšlenka. Ta naše je zhmotněna konceptem otevřené náruče. Pomyslná figura stojí zády ke křižovatce a čelem k výhledu v zahradě. Své ruce roztahuje po hraně katastrální mapy k ostatním stavbám. Čím pro nás je tato tajemná postava? Vyjadřuje duch naší stavby. Dům, který se postaví zády veřejnému prostoru a zeširoka obejme zahradu, která mu byla svěřena. Vytvoří tak bezpečí, které, stejně jako otevřenost, budou jeho obyvatelé milovat. K zahradě je postava otočena měkkou tkání. Jako atlas ji ochraňuje zády, na kterých unese až pětinásobek své váhy. Na břiše naopak. To bývá měkké, přátelské. A taková by měla být i zahradní část.

Neměkčí část bude ta nejvíce obývaná. Bude vystavena téměř ze všech stran venkovnímu prostoru. Tím dochází k dokonalému propojení interiéru a exteriéru. Zároveň oddělí soukromí obytel. Ze zahradní strany použijeme měkké tvary k vytvoření terasy. Jemné obloučky obyvatele povedou po hraně interiéru. Hmotu domu co nejvíce otevřeme.

Tělo domu je pevné. Je zděné, bíle omítnuté. Je oblé, ale hluboce zakořeněné do země ze které vyrůstá. Není divoké, neroste zběsile do výšky. Naopak, vytváří zeď, nízkou pevnou překážku, která chrání obyvatele od ulice. Je nízké a rozložité, formované podle místa ve kterém stojí.

Dispozice

Zeď, kterou dům tvoří při pohledu z cesty, je otevřená jen tam, kde je to nutné. Tam kde se mění na krytý přístřešek pro automobily. Jinde je uzavřená, jen s pomyslnými střílnami. Místnosti jsou přimknuté k obvodu stavby, ale otevřené do zahrady. Jsou navléknuty na niť, která prochází celým domem. Pouze obývací pokoj je vystrčen, předhozen, přírodě. Vystupuje z půdorysu domu do zahrady, která ho celý obklopuje, obrůstá a splývá s ním.

Člověk, který má klíč, a projde zdí, se do zahrady dostane ve chvíli, kdy otevře vnitřní dveře zádveří. Chodba je úzce spojena s obývacím pokojem, a ten zase se zahradou. Jde o téměř jeden spojitý prostor, dělený pouze svou atmosféro a otevřeností. Uzavřené zádveří, polootevřená chodba plynule navazující na obývací pokoj umístěný přímo v zahradě.

Chodbou se lze vydat do soukromých obytných křídel, pro děti a pro rodiče. Ty jsou koncipovány jako oddělené samostatné jednotky. Jsou uzavřené vůči sobě, ale maximálně otevřeny vůči exteriéru. Nabízejí tak potřebné soukromí, které si obyvatelé sami regulují.

Terasa je spojitým venkovním prostorem. Obloučky zastřešení nás vedou přes její tři části. Z té dětské se obejitím rohu dostanu na centrální. Terasa rodičů je za dalším rohem. Pokud chci, můžu projít obývací pokojem. Dětská od centrální je oddělena pouze symbolicky. Centrální od rodičovské je oddělena zdí. Za krytým přístřeškem dům končí sklady, které v sobě ale skrývají možná jedno z v budoucnu nejoblíbenějších zákoutí.