Jak byste definoval skutečnou hodnotu architektury – je to spíš o tom, jak dům funguje, nebo o tom, jak se v něm lidé cítí?
Myslím, že obojí. Ta kvalita architektury je určitě kombinace obojího, takže ten dům musí fungovat a lidi se v něm musí dobře cítit. Myslím si, že to spolupůsobí, protože když ten dům nefunguje, tak ať už je jakkoliv líbivě navržen, ta nefunkčnost se dříve nebo později projeví a postihne ty pocity. Takže ty pocity musí být pozitivní v obou směrech.
Co si vy jako architekt představíte jako první pod pojmem architektura?
V podstatě by to mělo být něco, co je odlišné od masové produkce. Takže určitý individuální produkt v prvé řadě – optikou dnešní doby něco, co je vyhotovené na míru, ať už společnosti nebo jedinci. Něco, co je unikátní a co vzniklo na základě konkrétních podmínek. Ať už je to místo, nebo podmínky zadavatele, investora, nebo samozřejmě další aspekty, které do toho mohou promlouvat.
Je to něco ojedinělého. Čemu bych to přirovnal? To jsou prostě šaty na míru. Není to něco, co si koupíte v obchodě a co se vyrobí v tisíci kusech, je to něco, co je jedinečné.
Když se podíváte na současné stavby, v čem si lidé nejčastěji pletou drahé materiály a luxus se skutečnou hodnotou architektury?
Co je levné, co je drahé? Já mám pocit, že žijeme v době, kdy je drahé i to levné, takzvaně. Kdy vlivem vnějších okolností si tu výstavbu může dovolit čím dál tím méně investorů, když to pojmenuju obecně.
Nicméně tam, kde to nastává a staví se ve velkém – což je obecně třeba výstavba bytových domů –, mi přijde, a možná to povím trošku jinak, že se moc utrácí za levné věci. Mě osobně vadí, že se staví levné bytové domy, které nejsou domyšlené, nejsou dořešené, jsou častokrát z těch finančně nejdostupnějších materiálů, jsou zateplené hordou izolantů, po pár letech vypadají hrozně a přijde mi, že když se to prodává pod nějakou jmenovkou „rezidence“ za drahý peníz, tak tady se ty prostředky plýtvají. Že ve výsledku je to drahé, ačkoliv je to levně vyprodukované a drahé prodané.
Přijde mi, že jsme drahým způsobem promarnili příležitost postavit něco kvalitního, byť za stejné peníze něco menšího, anebo něco stejně velkého, ale domyšlenějšího a z kvalitnějších materiálů. Mě mrzí, že se dneska staví masově z levných materiálů a ne kvalitně.
Architektonická studie | MD architekti
Jak moc dokáže dům ovlivnit to, jak spolu rodina žije a funguje? Může dobrá architektura zlepšit vztahy pod jednou střechou?
No určitě. Já si myslím, že už jen ten samotný motiv toho nastěhování do toho domu je vlastně zásadní životní mezník. A teď, ono se to buď povede, nebo ne. Když všechno probíhá tak, jak má – dům se dobře naprojektuje, schválí a postaví –, to je samotný proces, který má samozřejmě vliv na náladu těch uživatelů. Ale potom je to nastěhování.
To může vlastně i třeba odčinit to špatné, co se událo předtím – dejme tomu, že se prodlužuje doba na stavebním úřadě nebo že se staví o něco déle. To jsou normální aspekty procesu výstavby. Ale to nejzásadnější je, když se ti lidé nastěhujou do té stavby a v tu chvíli můžou zapomenout na všechno špatné předtím, protože ta stavba už je výborná a lidi jsou nadšení.
Každý z nás zná, jaké to je, když se – zase se vrátím zpátky k těm šatům – oblékne něco hezkého, cítíme se dobře. S tím domem je to samozřejmě mnohokrát lepší. Když je dobře navržený, lidi se tam nastěhují, dobře fungují v jednotlivých svých komůrkách a i v té společenské... Když to vztáhnu na rodinný dům, je to to nejlepší. Když je dům domyšlený, funkční, hezký, kooperuje se zahradou a naopak, těch motivů je strašně moc. Ti lidé v tom domě pak zákonitě fungují pozitivně. Takže ten vliv je značný.
Jakou roli hraje v hodnotě architektury čas? Pozná se dobrý návrh až po deseti letech, nebo to člověk pocítí hned první den?
Já si myslím, že to může být i první den, ačkoliv je tam samozřejmě ten motiv nadšení a člověk si spoustu věcí neuvědomí hned, takže to určitě chce čas. Nemyslím si ale, že deset let. Člověk to pozná mnohem dřív – co mu tam chybí, co mohl udělat jinak, nebo naopak co udělal přesně skvěle.
Zkrátka, nedávno jsme řešili stavbu v podkroví ve městě. Podkroví bylo ve velmi žalostném stavu, celé se to předělalo a vznikly tam tři byty. My jsme řešili konkrétně jednu bytovou jednotku. Ta byla na začátku značně náročná pro investory, kteří byli starší, zažili toho hodně, měli hodně požadavků a věděli, co chtějí. Do toho vstoupily naše zkušenosti, bylo to maximálně domyšlené ve funkčnosti, ale hlavně i díky zkušenostem těch klientů.
Zpátky k té otázce: poznáme to podle mě třeba už po týdnu, po dvou, po měsíci zkrátka, kdy už v tom domě fungujeme, máme ohmatanou kuchyni, víme, jak fungují úložné prostory, a v tu chvíli jsme schopni zhodnotit, jestli všechno proběhlo tak, jak mělo.
Může mít skvělou hodnotu i malý a levný dům, nebo je špičková architektura vždycky výsadou velkých rozpočtů?
Určitě ne. Já si myslím, že to, co chybí současnému režimu stavění, je, že všichni chtějí všechno. Chceme velké místnosti, maximální zázemí, garáže pro dvě, tři auta, přístřešky, ložnice s vlastními šatnami, koupelnami, hromadu samostatných záchodů... Mám pocit, že se tou velikostí vytrácí výsledná kvalita provedení. Když chceme něčeho strašně moc, logicky se to projeví v ceně a už to není tak dotažené, kvalitativně a materiálově.
Já osobně zastávám názor, že by se mi mnohem víc líbilo, kdyby častěji chodili klienti, kteří uznají, že vlastně nepotřebují moc. Že raději budou mít menší dům, ale kvalitně provedený, a oželí ten velký krajíc. Spokojí se s tím, co skutečně potřebují, protože lidé ve výsledku nepotřebují stovky metrů čtverečních. Kvalitní žití není podmíněné velikostí, ale kvalitou provedení, logikou, ergonomií a dalšími aspekty.
Samozřejmě, my se často setkáváme s klientelou, kde jsou ty domy větší, a tam je to podmíněné vyšším rozpočtem. Stejně tak ale může být kvalitní dům malý, s úměrným rozpočtem.
Domy na klíč | MD architekti
Jak moc do hodnoty domu promlouvá okolní krajina, světlo a sousedství – je dům jen to, co stojí uvnitř pozemku?
Určitě to není jen o tom co stojí uvnitř pozemku. Dům musí reagovat. Samozřejmě ne vždy je to možnost – to se vracíme k těm developerům. Když se vezme pole, nalinkuje se na obdélníčky a během krátké doby to zaroste katalogovou produkcí, tak se vytrácí identita a radost z toho, že můžu koukat na něco přes plot.
Nicméně někdy jsou ty pozemky výjimečné a to zajímavé za tím plotem je – a nemusí to být bezprostředně za plotem, ale třeba daleko. Může to být výhled na hezký strom, na pole, na kostelní věž v nedaleké vesnici nebo na vzdálenou siluetu hor. To jsou backgroundy, které chceme do toho domu dostat.
A to se váže i na to světlo. Světlo je důležité, ale je rovněž individuální. Snažíme se dům udělat tak, aby fungoval pro konkrétní uživatele, ale i pro ty, kteří se nastěhují po nich. Respektujeme obecné požadavky na osvětlení, snažíme se dům orientovat za sluncem, ale ne tím agresivním způsobem. Na druhou stranu, když přijde individuální požadavek klienta, že se chce slunci stranit, snažíme se mu vyhovět.
Jakou největší přidanou hodnotu podle vás přináší to, když si člověk vezme architekta místo katalogového domu?
Ta individuální unikátnost. Když máte katalog, tak listujete, rychle se rozhodujete, píchnete prstem na příslušnou stránku a vyberete si dům s velmi minimální možností modifikace. Ale vzniká dům, který byl vymýšlen v kanceláři kdovíkde a potom je umístěn na parcelu, jako kdyby ho tam snesl jeřáb. To logicky nemusí vždycky pasovat. To je jako s dětskou hračkou, kdy se dřevěné tvary – kolečko, hvězdičku – snažíte protlačit násilím do nějaké dírky, kam nepatří.
Bohužel, ačkoliv je česká legislativa v mnoha ohledech velmi přísná, ve smyslu identity je velmi povolná. Myslím si, že jen výjimečně se sejde situace, že typový dům padne na místo perfektně. Individuální návrh je za mě vždycky lepší řešení, když chci mít identické bydlení a prospět tomu okolí – nejenom sobě, ale i těm, co žijí vedle.
Co podle vás znamená, že dům „nestárne“? Jak se navrhuje stavba, která bude fungovat a vypadat skvěle i pro další generace?
Základem je dobré a kvalitní provedení stavby. To je asi to nejzásadnější, pokud by skutečně neměla stárnout. A potom je tu to, že dům nestárne vizuálně. To je velmi nebezpečné, protože architektura se v posledních dobách velmi dramaticky mění pod nátlakem módních názorů.
Kdybych měl odpovědět: když je architektura funkční uvnitř i navenek, je to základní předpoklad. Ale samozřejmě potřebuje ještě ten umělecký „faktor X“, aby byla v něčem elegantní – to je to správné slovo. Je strašně jednoduché – když se vrátím k těm šatům – vzít si na sebe růžový oblek a gumáky. Vzbudíte rozruch, lidi se za vámi budou otáčet, ale určitě se nebudete kochat pohledem na toho člověka dlouhodobě. Takže když tu stavbu vyřešíte elegantně, tak přežije.
Znamená to nebýt výstřední – ta výstřednost je velmi nebezpečná. Být pokorný a elegantní v samotném formálním vyznění. Což ovšem nevylučuje dekor. Současná architektura se dávno oprostila od úplné asketické minimalistiky a dekorativnost, kterou obdivujeme u starších staveb, se rytmickým a lehce nepravidelným způsobem do architektury navrací. Elegance, pokora a decentní dekor jsou základním předpokladem pro to, aby stavba v čase fungovala.
Projektová dokumentace | MD architekti
Jak se na hodnotě domu podepisuje to, když myslíte na lidské měřítko a detaily, kterých si člověk všimne až podvědomě?
Záleží na konkrétní stavbě. U rodinného domu je to lidské měřítko nejdůležitější, protože ho používáme prakticky ve všech místnostech. Koupelna, organizace kuchyně – potřebujeme naplnit správné velikosti a výšky zařizovacích předmětů, aby se v ní dobře pracovalo i ukládalo.
Pak jsou místnosti, kde toto měřítko můžeme lehce opustit a dovolit si být nadlimitní – třeba v obývacím pokoji si můžu vyvýšit prostor a mít ten vznešenější pocit. Ale v převážné ploše stavby je lidské měřítko a provozní logika dogmatem. Když ho ctíme, děláme to dobře pro samotnou stavbu.
Máte nějakou ze svých vlastních staveb, která vám ukázala, že vaše práce má hlubší smysl a lidem reálně změnila život?
Určitě. V zásadě se snažím, aby to takhle splňovaly všechny stavby. Sejdou se vhodné situace, vhodný pozemek, skvělý investor a dobrý nápad. A na konci, když se to postaví a nastěhují se tam, je tam ten pocit, o kterém jsme mluvili – že nás ten dům baví, že v něm pouze nepřespáváme, ale opravdu žijeme a stárneme tím pozitivním způsobem.
Když se tito lidé sami od sebe ozvou i po několika letech, zavolají vám nebo vás pozvou domů na kafe, to je znakem toho, že se všechno povedlo. A to my chceme. Chceme produkovat spokojené klienty, kteří nás nevnímají jako pouhé architekty a projektanty, ale jako velmi blízké lidi, do jejichž obydlí mají dveře otevřené.
Jaký je podle vás největší mýtus, který si lidé o architektuře a práci architekta nosí v hlavě?
Největší společenský mýtus je, že si chceme takzvaně honit ego a postavit si pomník za peníze investora. To je asi největší mýtus, se kterým se člověk v diskuzích setkává. Samozřejmě můžou být tací, kteří tvoří vize za účelem toho, že chtějí být vidět a stavět výstřední architekturu... ale kvalitní architekt se pozná podle toho, že tohle nepotřebuje.
Potřebuje tu spokojenost – na straně investora i na své vlastní. Kvalitní architekt nemůže být uspokojen, když na druhé straně nebude spokojenost. My potřebujeme oboje.
Kdybychom měli zúžit hodnotu celého domu na jednu jedinou věc, která by to po letech užívání měla být?
Spokojenost uživatelů stavby. Myslím, že se točíme pořád kolem toho. Spokojená rodina. To vyjadřuje všechno. Když jsou spokojení, tak pravděpodobně ta stavba dobře funguje, líbí se jim a nekazí se. Když jsou lidé spokojení, je všechno v pořádku.
Nezávazná schůzka | MD architekti
